Příručka pro pracovníky světla
Proč být zdravě egoistický a umět říci NE.
Mnoho lidí, kteří zvolili jinou, možná tu náročnější cestu, a to cestu hledání sebe sama, museli čelit mnohým náročným zkouškám ve svém životě. Speciální duše "pracovníků světla" si zvolili náročný úkol, a to rozpoznat své světlo a nechat ho zářit tam, kde ho nikdo neodráží nazpátek. Pro nás je to velmi náročná a mnohdy bolestivá cesta za světlem. Duše pracovníků světla se vyznačují specifickými charakteristickými znaky a jedním z nich je vysoká citlivost a altruismus.
Takové duše pravděpodobně nebyly ve svých rodinách přijímány a akceptované pro to, kdo opravdu jsou. Mnohdy jsme se potloukali životem ztracené a nepochopené. To v nás mohlo vzbudilo pocit, že na nás něco není v pořádku, že nejsme dobří takoví jací jsme, že jsme jiní. Hodně z nás propadlo dlouhodobému pocitu viny a sebedestrukce. Hodně z nás zažilo a muselo čelit mnohdy velmi náročným situacím, které nemusely být pochopeno av nás to zanechalo jen prázdnotu, pocit křivdy či viny a často jsme propadali pocitem oběti. Někteří pracovníci světla v sobě nesou přesvědčení že musí trpět.
Nést "světlo" je zkouška odvahy. Světlo totiž mnohdy není vítané, protože svítí tam, kde jiní nechtějí vidět a na oplatku nám ho mohou vracet zpět v podobě hněvu či odmítnutí. A my se pravděpodobně v takových situacích opět cítíme špatně. Jiní, nemilovaní a odmítání. Hodně z nás už našlo smysl své cesty a přitáhlo si do života podobně smýšlejících lidí a hojnost v podobě zdraví či práce. Spousta z nás se však ještě potlouká životem sám spolu se strachem z budoucnosti. Spousta z nás se zde na Zemi necítí dobře a doma. Hlavně prvek osamělosti je z jedním z typických znaků pracovníků světla.
Náš dar vysoké citlivosti se může stát našim prokletím, pokud se ho nenaučíme správně používat. Nejdůležitější je znát sama sebe a opět získat ztracenou sebeúctu. Bez sebeúcty jsme náchylní překračovat své vlastní hranice na úkor někoho jiného, což je chybné. Tím, že jsme velmi citliví a empatičtí, můžeme cítit nálady, pocity jiných a často je na sebe brát. Něco v nás nám namlouvá, že musíme sdílet utrpení z jinými nebo jim okamžitě pomáhat, jinak se ocitáme v pocitu viny.
A právě zde je důležité vybudovat si zdravý egoismus a umět říci ne. Musíme zjistit, co je to vlastně být pracovníkem světla. Ano být. Je to více o bytí než o řízení. Musíme si uvědomit, že nejsme zodpovědní za nikoho kromě sebe. A přebírat utrpení jiných není duchovní. Sami se tak obíráme o sílu "zářit". My máme zářit světlo. A světlo je sebeláska a hojnost. Pokud nevědomě a podvědomě přebíráme utrpení jiných, energie, které nejsou naše, cítím se v chaosu a bolesti a takto přece nemůžeme být příkladem pro jiné.
Můžeme to okamžitě zjistit pokud se cítíme často slabí, vyčerpaní a depresivní. Všichni pracovníci světla by si měli vybudovat zdravý egoismus a umět říci ne věcem, se kterými vnitřně nesouhlasí. Takový egoismus je projevem vyvážené mužské energie v nás. Pokud se naučíme sebe vážit si natolik, že nedáme povolení ničemu a nikomu obírat nás o náš vyrovnaný vnitřní harmonický stav, okamžitě pocítíme více úcty a sebevědomí a to nám pomůže v našem životě otevřít nové dveře.