Magie je označení s nejasným vymezením, v zásadě se v pohledu na magii střetává hermetický (okultní) a etnologický(vědecký) výklad a oba základní výklady si vzájemně odporují a popírají se. Etnologové magii často spojují se šamanismem a čarodějnictvím, je také chápána jako určitý druh náboženství, který souvisí se snahou ovládat přírodní síly, které překračují momentální poznání společnosti a s vírou, že to za splnění jistých podmínek lze. Za magii lze proto považovat jakoukoliv snahu člověka používat to, co považuje za Boha či božstvo, „ke svým službám, k plnění svých přání a psychologických potřeb“. Hermetický výklad považuje magii za pozůstatek dávné vědy. Další teorie pak považují magii za vědění, nebo schopnosti které člověk ztrati. Okrajově se lze setkat i s názory, že se jedná o vědění sdělené mimozemšťan, s čímž prakticky koresponduje názor některých okultistů o tom, že magie byla lidem předána padlými anděly.
Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako myšlenkového proudu. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující.
HISTORIE
V průběhu historie se pojetí toho co je magie měnilo, vždy to však byla nauka určená úzkému okruhu zasvěcenců, kteří své učení předávali pomocí různých rituálů a složitésymboliky. Praktikování magie bylo velmi silné před vznikem jednotlivých náboženství, po jejich rozvoji se magie stala součástí náboženských a mytologických systémů prakticky ve všech starověkých říších. V tomto období se obecně věřilo, že magie stojí nad vědou. Pomocí různých magických rituálů a formulí se léčilo, magie ovlivňovala zakládání nových měst a celkově zasahovala do života. Tento druh magie však moderní hermetici odmítají uznávat jako magii a řadí to do šamanismu. Mágie podle hermetiků byla již v tomto období skrytou vědou, která vesměs usilovala o styk s bohy. V tomto smyslu pak za nejznámějšího mága tohoto období lze považovat Mojžíše.
Již v tomto období (jak lze usoudit z nejstarších řeckých, egyptských a mezopotamskýc literárních památek), se magie používala několika způsoby, přičemž hermetici některé z těchto způsobů nepovažují za magii. Praktičtí mágové tak využívali vyřčení kouzla, kouzelnické hůlky, nebo jiného rituálního nástroje tyto dva typy do magie zpravidla řadí etnografové a hermetici takový výklad odmítají. Dále se lze setkat s používáním nějakého symbolu, který vyvolal myšlenku, v neposlední řadě se již v této době lze setkat smagickým kruhem, který měl spíše ochrannou funkci.
V raném středověku magie a víra v ní přežívala především v nekřesťanském světě, s rozmachem křesťanství se magie omezovala na démonologii a vyprávění o zázracích, které církev připisovala svatým. Ve 13. století došlo k popularizaci astrologie, která měla vliv na některé pozdější mágy. Výraznější rozvoj hermetismu začal v renesanci na níž měly značný vliv i myšlenky novoplatónismu, který měl k magii poměrně blízko. V této době se objevila myšlenka, že magie je vlastně praktickou metafyzikou, kterou někteří lidé zabývající se magií považují za platnou doposud. S novoplatónismem se do evropského myšlení dostaly prvky tzv. egyptské magie, které byly později obohaceny východní mystikou. Až do baroka patřila magie mezi seriózní vědy v období baroka objevila věda nutnost pátrat po příčinách, což vedlo k rozkolu mezi magií a přírodními vědami, neboť jedním z důležitých aspektů magie zůstala víra. Následný rozvoj vědy postupně vedl k úpadku zájmu o magii.
K obnovení zájmu o magii došlo v 19. a 20. století v tomto období však magie v chápání široké veřejnosti splynula s čarodějnictvím a jako taková se odrazila ve fantasy literatuře, či ve světě počítačových her. Lidí praktikujících magii není mnoho, zájem se tak spíše soustředí do zkoumání magie jako fenoménu než do magické praxe. Přesto v současné době po celém světě existuje množství okultních řádů a společností, které se věnují i praktikování různých forem magie. Mezi ty nejaktivnější patří O.T.O., LCN, či Séthův chrám. V ČR. se magické praxi věnují například adepti Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy. V něm pod vedením zkušených lektorů (Pavel Brndiar f. Archechempe, Libor Hejtmánek f. Pluto a Pavel Erich f. Teufel) probíhá pětiletý magický výcvik.
ROZDĚLENÍ MAGIE
Je řada druhů a typů jak magii rozdělit, ale my se budeme držet jen BÍLÉ a ČERNÉ MAGIE. Problémem tohoto dělení je, že magie za hlavní nepovažuje prostředek, ale cíl jímž je mág vede, což je málo známý fakt a mezi laiky často panuje přesvědčení, že záleží právě na prostředcích.
Proto považovat démonologii za černou magii je velmi zkreslující a nepřesné, černá magie usiluje o cíle, které jsou proti vůli, toho vůči komu je použita. Bílá magie je pak taková magie, která je vedena eticky nezávadným cíle. K tomuto dělení bývá přidávána ještě sexuální magie označovaná jako červená, z hlediska přiřazení k těmto typům se podle mnoha odborníků jedná o zařazení spíše nešťastné. Přestože toto dělení je velmi problematické, stalo se nejpoužívanějším. Poměrně časté je, že fantasy literatura toto dělení používá špatně a např. milostná kouzla považuje za bílou magii, ačkoli mají eticky problematický cíl a jsou pro objekt nepřirozená. Do tohoto dělení je nutno zahrnout i kabalistickou magii, která je z hlediska praxe trochu specifická.
Černá magie
Termín je patrně odvozen z perského slova, které znamenámoc nebo velikost podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megasje mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím užitím, pro své potřeby. V bílé magii je jaký koli magický úkon použit pro změnu či získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojem jako "zlá, negativní, špatná jsou tedy zavádějící termíny a to jen proto, že v této magii, je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe, ale neznamená to, že tuto energii nelze předat někomu jinému.
Příklad: K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, "kouzlení". Jedním z nejlepších příkladů černé magie bych z trochou nadsázky poukázal na tak zvanou knihu jménem: Kniha Abramelinova která má základ v Kabale a ukazuje právě, jak získat svého osobního anděla ku prospěchu svému, který nás učí jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistyckými čtverci. Při čemž v celé knize je stále dokola doporučováno, že zájmem není škodit, pouze získat pro sebe. Přesto se dá kniha řadit do černé magie.
Zákony: V černé magii, ač se to nezdá platí také zákony. Jedním a tím nejdůležitějším který by měl každý mít na paměti je zákon "akce a reakce". Nikdo by se neměl divit, že pokud vyvolá nějakou energii, bude mu tato energie vrácena a v dostatečné míře posílena, ať již bude záporná nebo kladná.
Praktikování: Pokud již někdo chce začít praktikovat černou magii, měl by si uvědomit, že tato magie není nic neškodného. Každý kdo chce začít praktikovat, by si měl uvědomit několik faktů:
o Měl by být vyrovnaný sám se sebou. (Být vnitřně silný)
o Být k sobě upřimný a nepouštět se do magických operací, které jsou nad jeho rámec možností.
o Uvědomit si že cokoli udělám, vrátí se mě posíleno.
o Být si vědom toho, že černá magie nemá hranice a je velmi těžké rozeznat hranice přechodu pozitiva a negativa.
Církev vs Magie: Pohled církve (a to nejen katolické) byl je a bude vždy varující. Dle jejího učení člověk nemá nahlížet věci,které mu nepřísluší - věštění a podobně. K ovlivnění počasí má dojít skrze přání-modlitbu. Co je nad to, je ze Zlého. Nejde o to škodit nebo neškodit v tom rozdíl v černotě a bílosti magie není. Dokonce pojem bílá je zavádějící,jako by byla méně nebezpečná. Ona má jen menší sílu,proto může ovlińovat jen trochu. Silná osobnost může oddolat desktrukci- tlakům,které na ní začnou vždy působit až do své smrti-síly totiž vždy vyžadují něco za něco. Je to tvrdý obchod. Na druhou stranu se uznává, že za určitou cenu dostanou lidé počem v dané chvíli touží. Rozhodnutí je na každém. Upřímně horoskopy v časopisech jsou pro zasmání, ale někdy se kolem určitých lidí dějí věci a ono se na konec příjde na to,že si jenom zkoušeli kdysi zaříkávání. Exorcisté pak mají hodně co dělat,aby činy z nerozumu napravili. Zároveń ne vše tajemné souvisí s magií a rituály a rozlyšování je v této věci asi úkol nejtěžší.
BÍLÁ MAGIE
1. Nikomu neškodit
Tato zásada má svoji tradici. Kosmický zákon trojnásobné odplaty vychází z pravidel, že vše, co uděláme, se nám trojnásobně vrátí. Přitom nezáleží, zda šlo o negativní nebo pozivní magii.
2. Nechat působit magii
Většina rituálů přináší zjevné výsledky až po čase. Proto se zdá, že vykonaný rituál nemá žádnou časovou ani prostorovou souvislost, ale okolnosti jako by vyplynuly z normálního průběhu věcí.
3. Magie vyžaduje určitou námahu
Výsledek rituálu závisí především na našem osobním nasazení, na energii, době a vědomé pozornosti. Rituály násobí a usměrňují kosmické síly. Kdo vykonává rituály povrchně anebo bezmyšlenkovitě zkracuje dobu rituálu, nikdy nevyvolá dynamickou koncentraci sil.
4. Magie vyžaduje námahu při hledání a výběru pomůcek
Kdo není ochotný podstoupit potřebnou námahu při výběru potřebných pomůcek, ten si věci ulehčuje. Potřebné pomůcky by měly být co nejkvalitnější, (mimochodem šikovný člověk si mnoho věcí vyrobí sám ).
5. Duchovní soustředěnost na rituál
Mág musí udržovat sebe i magické pomůcky v čistotě a pořádku. Měl by být seznámený s průběhem rituálu, zbavit se nečistých myšlenek a držet se cíle, který si vytyčil. Kdo ztratí soustředění, síly se rozptýlí a rituál nebude působit. Soustředěný a disciplinovaný duch působení rituálu zesílí.
6. Magie není jen vážná
Je to také radostná jednota našeho vědomí a základních životních sil. Je u ní mimořádně vážná koncentrace, ale neměl by chybět popěvek nebo tanec, pokud mohou dopomoci k úspěchu.
7. Magie je víra v sebe i rituál
Pokud se magii naučíte skutečně ovládát, je ve vašich rukou obrovská síla. Málokdo si ji umí představit, stejně tak jako si nedokážeme jak vypadá třeba nukleární reakce. Ale každý, kdo má trochu trpělivosti, píle a umu, se naučí s její pomocí měnit svůj život. Stačí mít otevřenou mysl a přijmout skutečnost, že ve universu je mnoho sil, které nám mohou být prospěšné, aniž bychom chápali jejich podstatu.
8. Jasný cíl je klíčem
Mág /čarodějnice musí přesně vědět čeho chce dosáhnout a na svůj cíl soustředit všechnu pozornost a síly. Kdo to neudělá, ničeho nedosáhne. Při každém rituálu je zapotřebí mít živou představu, jako by bylo cíle už dosaženo, tedy přesně a jasně vizualizovat (vidět), jakoby se přání už uskutečnilo.
9. Magie je dynamická síla
Bez dynamičnosti je magie odsouzena k neúspěchu. Je to hnací síla našeho vesmíru a proto se musí vykonávat s dokonalou odevzdaností .Všechny magické cíle musí vycházet s odevzdanosti a laskavé podpory - k rodině, lidstvu, přátelům, vesmíru světu a k sobě samému.
10. Koncentrace
Myšlenka soustředěná na jediný cíl je základem pozitivní magie. Kdo se připravuje poctivě na rituál a udělá všechny potřebné kroky, rozvíjí zároveň systematicky svou koncetraci duševních sil. Když si člověk narychlo zápálí svíčku, nemá to nic společného s magií, protože se mu nepodaří zkoncetrovat a nasměrovat síly. Musí se naprosto soustředit, oddat rituálu a odevzdaně ho připravit a vykonat. Jen tak vytvoří potřebnou koncetraci.
11. Síla magie
Existující síla, která je skryta v nás, předmětech, v okolí, k dosažení cíle nebo jeho změny.
- podle symbolického významu lze různé předměty vzájemně kombinovat nebo nálezat jejich vzájemnou souvislost.
- duchovní koncentrací je možno symbolická silová pole nasměrovat k určitému cíli.
- předměty v našem okolí mají svůj hmatatelný a symbolický význam
12. Symboly
Vše co je při rituálu používané, symbolizuje nějakou energii, která je v jiné dimenzi. Jestli je mág skutečně v kontaktu s touto zvláštní energií a je schopen provozovat magii, závisí na tom, jak dobře chápe reprezentativní symboly, které jsou používány v našem světě. Proto je důležitou součástí cvičení studium těchto rituálních symbolů nebo meditace o nich.
13. Negativní magie
Předchozí uvedená magická pravidla vycházejí z toho, že magie spočívá v odevzdání se a patří k božským uměním. Zcela jinak je to u negativní magie. Jejím cílem je zničení, kletba, vyvolání zla, chaosu, působení bolesti. I při této magii je nutná koncentrace zaměřená na cíl. Obrací i proti samému vykonavateli, jenž se podle trojnásobné odplaty vystavuje velkému nebezpečí !
Pokud jde o magii jsem ovlivněna čarodějnictví jako takovým a keltskou magií, kterou lidi v dávných dobách provozovali v kruhu rodiny nebo o samotě. Podstatou je uctívání přírody a Země. Ctění změn ročních období a fáze měsíce. Dnešní lidé přijateli vykonávat náboženské praktiky mimo hranice konkrétní tradice, zvlášť pokud se rozhodně člověk stát se samostatně působícím (takový, který není spojen s některou působící skupinou). Keltské pohanství má mnoho podob, a každá tvoří svou tradici.
K čarování se používá většinou - oltář, číši, athame ( rituální nůž), hůlku, kadidlo nebo vykuřovadlo či kvalitní vonné tyčinky, misky na sůl, vodu, pak symboly zastupující živly, a další předměty a symboly podle svého cíle, přání a druhu živlu. Nástroje jsou pouze katalyzátory, které pomáhají zaměřit se na cíl pomocí soustředění síly čtyř živlů - stavebních kamenů na dosažení požadového výsledku.
Kdy provádět rituály - k rituálům, by mělo dojít, kdykoliv kdy cítíte potřebu. Rituálům, byste se měli věnovat, když nebude nikým vyrušováni nebo přistiženi, kdy se budete cítit naladěni a schopni soustředit se na daný postup. Magie v zájmu zisku, přírůstku nebo něčeho zvětšit je za přibývajícího měsíce a magie , která má něco zmenšit, ubrat je vhodná za ubývajícího měsíce. Nejvhodnější čas na provozování magie je ten, kdy ji opravdu potřebujete vy. Jenom tehdy budou vaše přání silná, aby se kouzlo mohlo podařit. Pokud, provádíte kouzlo, které se má provádět v rituálním prostředí použijte období "mezi časy" ( např.soumrak, půlnoc, úplněk, ), abyste dosáhli co nejmocnějšího účinku.