Druhy talismanů

Dcera vlků, 2007. Korektury Noira.

Amulet, talisman - definice:

– amulet je předmět charakteru ochranného, má chránit před magickými útoky a nehodami
– talisman slouží jako rituální předmět při magických praktikách

Jeden ze spolehlivých poznávacích znaků novopečeného pohanského konvertity je značné množství okultních šperků a bižuterie, kterým je ověšen, a také poměrně rychlá fluktuace těchto předmětů. Dotyčný ví, že je pohan. Nemá sice tak úplně jasno v druhu a zaměření, ale rozhodně je pohan a žádný chudáček křesťan, a co by to bylo za efekt, kdyby to o něm nikdo nevěděl. Doba je nyní celkem příznivá, zatímco před nějakými patnácti lety si člověk o podobných zálibách mohl nechat jen zdát, nyní si při obratném nakupování můžete za asi tisíc korun pořídit takovou sbírku, že budete při běhu vydávat zvuky jako indická tanečnice.

Základní otázka ovšem zní: mít, či nemít? Potažmo, potřebuje pohan - Kelt - Slovan - Germán - Wiccan - satanista - pohan blíže neurčený - takové předměty? A potřebuje do nich cpát peníze? Odpověď je ano i ne. Zasněný intelektuál typu Arthura Machena, toulající se sám po kopcích a rozjímající ve stínu starobylých stromů o minulosti ztracené v mlhách nikoliv, protože stejně nemá, komu by je předváděl a sám na jejich efekt příliš nevěří. Což neznamená, že podobní pohané amulety či talismany nenosí. Nosí, a někteří i větší množství. Je to opravdu především věc osobního zájmu a vkusu. Bez ohledu na různé mystické „historické“ romány si většina tajných pohanů a čarodějů nemohla dovolit předměty očividně magického a nekřesťanského charakteru nosit, protože riziko bylo příliš veliké.

Pokud jsem si všimla, různé knihy, zabývající se magií, nabízejí rozličné návody na aktivizaci, energetické očištění a posílení amuletů. Proč ne. Já a mnozí z mých známých pohanů jsme často uplatňovali takzvaně čtyřstupňové perpetuum mobile: zalíbilo se nám to. Koupili jsme si to. Nosili jsme to. Ztratili jsme to. (nebo nás to přestalo bavit) Zalíbilo se nám jiné to... Očistný rituál suplovalo důkladné omytí ve vodě, obzvlášť, když jsme to vytáhli z nějaké nechutně vyhlížející hrabárny v bazaru.

V některých obchodech, nabízejících předměty okultní a v duchu New Age se možná dozvíte, že za různý peníz si můžete koupený předmět nechat magicky aktivovat u čarodějnice, nebo nabít pozitivní energií - u léčitele. Nemohu se vyjadřovat k tomu, nakolik to může nebo nemůže fungovat. Ze zásady ovšem nevěřím nikomu, kdo si napočítá troj nebo i vícecifernou částku za něco, co jeho samotného nestojí ani korunu. Jestliže kněží katolické církve, jinak proslulé svým kladným vztahem k penězům, mohou svěcení rozličných předmětů provádět zdarma, něco tu nesedí.

Něco podobného je to i s aurou (psychometrickým) vyzařováním různých předmětů. Lidé, zainteresovaní v magii často tvrdí, že z různých předmětů cítí rozličné vibrace. Jistý problém bývá v tom, že zpravidla každý jiné. Moje známá čarodějka například tvrdila, že stříbrný medailon, pocházející snad ze třicátých let dvacátého století, který jsem jednu dobu nosila, patřil původně silné křesťance a „kousl“ ji. Nemohu sloužit, nevím, čí původně byl, než skončil v bazaru. Mě nekousl nikdy - nebo, tupý neesoterik, jsem si toho nevšimla.

Nedůvěru k paranormálním schopnostem oné čarodějky ve mně vyvolal fakt, že kladnou energií nabité, silné a magické byly zpravidla předměty, které vyhovovaly jejímu osobnímu vkusu. (Ten byl mezi jejími známými pověstný, jenže asi jinak, než si sama myslela.) A tak se obzvlášť kladně ohodnocené amulety občas staly příčinou jistého zkalení pohody, protože původní majitel se jich nechtěl vzdát, zatímco čarodějka se bez nich nechtěla obejít.

Takže nevím, nakolik může předmět vyzařovat, či ne. Já v tomto směru senzitivní nejsem. Všeobecná touha mladých pohanských konvertitů, vlastnit amulet autenticky pohanský, krásně zpracovaný, pokud možno z drahého kovu a starý obvykle narážela na skutečnost, že pokud už se něco takového vyskytlo, rozhodně to nebylo pro studentskou kapsu. Ano, můžete najít popisy rozličných skvostných zlatých a stříbrných amuletů, prstenů a čelenek se vsazenými křišťály a podobně v dílech Jany Moravcové, nebo Marie Szepes, jenže například slavný Zikmundův symbol Dračího řádu v reálu vypadá překvapivě neefektně.

Někteří pohané a šamani zvlášť, spoléhají v tomto směru převážně na vlastní zručnost. Činívali tak i z nutnosti, protože v dobách o něco dřívějších u nás nebylo prakticky možné sehnat například amulety s runami, takže vyznavačům runové magie nezbylo, než si pomoci z vlastních zdrojů. Je to zábavné a omezeni jste jen vlastní obratností a vlastnostmi použitých materiálů. Jediná nevýhoda takové praxe je, že většinou tvoříte z méně trvanlivých surovin - peří obvykle časem sežerou čmelíci, dřevo může praskat a lámat se, hliněné amuletky mají sklony se rozbíjet. Odrátované kameny jsou asi nejtrvanlivější varianty a do některých měkčích druhů se dá úspěšně rýt, ty bývají ale křehčí.

Typy amuletů a talismanů

Amulety a talismany kupované se dají obecně rozdělit do několika skupin:

1. Kopie nálezových artefaktů z původních materiálů

bývají často profesionálně zpracované, umělecky hodnotné a drahé. Takový amulet si nevyrobíte, pokud nemáte doma kovadlinu, kovářskou výheň, nebo někdo z vašich příbuzných není vyučený a praktikující zlatník, pokud se ale ulakomíte a vrazíte do toho peníze, při vhodném výběru se o něj za nějakých šedesát let porvou vaši potomci.

2. Kopie v lacinějším provedení

- místo bronzu pobronzovaný, pozlacený, postříbřený cín, místo polodrahokamů sklo atd. Ani ty nejsou k zahození, mají ale několik horších vlastností. Především, cokoliv pokoveného při častém nošení a kontaktu s lidskou pokožkou časem pustí horní vrstvu a vyleze podkladový kov. Čím tenčí vrstva a levnější podkladový materiál, tím dříve. Biedermaierové stříbrné šperky, které bývaly zlacené silnou vrstvou téměř ryzího zlata, drží barvu i po nějakých třech generacích nošení, ale tak kvalitní práci už dnes těžko potkáte. Dalším problémem cínu je křehkost. Cokoliv, co vyčnívá a je slabší, bude mít sklony se lámat, nebo z toho opadá vrchní vrstva. Navíc se cín při vícenásobném zmrznutí může začít rozpadat. Výrobky z mosazi a mědi jsou odolnější, ale někdo špatně snáší měděnku a lidé s agresivním potem mají v tomto směru další problém - jakmile se začnou potit, šperky tohoto druhu, nošené na těle jim bleskově dodají zelený nátěr. Nicméně některé šperky v této skupině jsou velmi pěkné na pohled a hodí se k určitým příležitostem.

3. Originály, starověké, pohanské.

Hm… co tu tak napsat. Všichni víme, že se to nemá a každý toužíme mít alespoň nějaký vlastní kousek. Ano, dají se koupit. Ale žádný návod vám nedám, ti z vás, kteří se občas pohybují po bleších trzích, to ani nepotřebují a ti ostatní…. Chápu sběratelskou vášeň, ale v tomhle případě myslím, že by bylo lépe mrtvé nechat na pokoji. Když si nějaký takový artefakt sami najdete ve skrývce, teoreticky existuje povinnost odevzdat předmět muzeu.

4. Amulety a šperky fantasy, gothic, „magické“ „etnické“ - Keltové, Germáni atd, sériová výroba.

Tady úroveň dost kolísá. Kopie keltských propletenců ve stříbře se k nám většinou vozí z Thajska a Indonésie, kde jsou vyráběny na zakázku pro Evropu, taktéž i jiné druhy amuletů tomto stylu. Zpravidla jsou ze standartního stříbra 925 a na úroveň zpracování nejsou drahé. Tady moc ujet nemůžete, leda, nakupujete-li amulet z několika částí, bývá dobré přesvědčit se, zda to opravdu drží pohromadě. To, co vypadá jako letování, je někdy ve skutečnosti lepidlo a ne všichni zlatníci jsou ochotni se něčím takovým zabývat. Šperky typu gothic z postříbřeného a pozlaceného cínu jsou někdy dovážené od anglických výrobců, některé jsou domácí výroby. U těch lépe zpracovaných je cena zpravidla dost vysoká a velikostí se ani nehodí k běžnému nošení, ale ke kostýmu bývají výborné. Ovšem v případě poškození vám je klenotník neopraví. Do výroby tohoto se pustili částečně i domácí podnikavci a tak je výběr dost velký, jestliže si takový amulet koupíte u českého výrobce, alespoň máte kde protestovat, když se ukáže méně trvanlivý.

5. Amulety ve stylu New Age - obecné esoteriky

Na muglovaných kamenech v drátovaných závěsech se toho taktéž moc pokazit nedá, s několika výjimkami. Například zdaleka ne všechno, co vypadá jako tyrkys, taky tyrkys je. U přírodních, nedobarvovaných tyrkysů v posledních letech stouply ceny a najdete je spíš ve specializovaných obchodech s minerály, anebo v obchodech, které dovážejí šperky z oblastí, pro které je používání tyrkysů typické - v Praze například síť obchodů Sanu Babu, s dovozem z Indie, Nepálu a Thajska. Valná většina těch jasně modrých kamínků v esoterických obchodech jsou tyrkenity.

Podobné je to s opály a brazilské acháty bývají často barvené. Drobné upozornění: ty křišťálové koule, u kterých si lidé myslí, že jde o přírodní křišťál, jsou téměř bez výjímky skleněné - ale na to byste určitě přišli i sami - jestliže koule má průměr například jako kulečníková koule, jak velký by musel být krystal, ze kterého by byla vybroušena?! Taková koule by stála víc než ojeté auto.

6. Amulety a talismany indiánské, či indického, nebo afrického původu.

(potažmo islám) Především, vzhledem k celkovému boomu esoteriky všeho druhu jako oboru podnikání, se vyrábí všechno možné, co vypadá prodejné. Takže ty lapače snů, dream-catchery, kterých jsou plné obchody, Ameriku a Indiány nikdy neviděly, obvykle je vyrábějí Češi, Ukrajinci, nebo Vietnamci z umělé kůže a kachního a slepičího peří. S africkým uměním je to podobné, chytit někde v bazaru či starožitnostech původní africkou kultovní sošku, která byla dělaná jako náboženský předmět a ne jako suvenýr je sice možné, ale dost málo pravděpodobné, protože na kšeft se tyto věci vyráběly už od 19. století.

Ve skutečnosti amulety, oblečení a předměty denní potřeby, které vyrábějí čeští Indiáni jsou často autentičtější, než předměty, vyráběné Indiány v rezervacích, protože ti čeští tráví hodiny a hodiny při pokusech objevit ztracené výrobní postupy a snaží se místo strojově sekaných korálků našívat ty původní, ručně mačkané, pokud je seženou, takže výsledný výrobek se od svého vzoru liší pouze stářím. Pochopitelně jsou tyto výrobky drahé, ale umělecky hodnotné. Ovšem, na evropské novo-Keltce by stejně vypadaly trochu zvláštně.

Občas se v bazarech či starožitnictví objeví amulety s vyrytými verši z Koránu, často pěkné a nepříliš drahé, protože u nás je odbyt malý. Z téhož důvodu nejsou ke koupi masově, jako jiné náboženské předměty. Jako kuriozitu bych je snad koupila, na nošení nikoliv. Evropské pohanství a islám by dost těžko koexistovaly jako kdysi první evropští křesťané a Keltové. Jsou zajímavé především z religionistického hlediska.

7. Indie - Nepál - Bhútán - Tibet - Srí Lanka -Thajsko - Indonésie, Čína - Japonsko - čili Dálný Východ.

Všechny tyto země a kulturní okruhy už minimálně od 19. století vyrábějí zboží na vývoz. Navíc od šedesátých let přišel v Evropě a Americe buddhismus více a hinduismus o trochu méně do módy, takže s rozličnými amulety a rituálními předměty tohoto druhu se roztrhl pytel. Obřadní mosazné tibetské dordže dnes koupíte hned na několika místech v Praze. Pochopitelně Tibet nikdy nevidělo, a pokud byste chtěli srovnávat úroveň tohoto prozápadního vývozu a skutečných rituálních předmětů, zachovaných v muzeích a sbírkách… raději to nedělejte, obzvlášť, pokud jste si něco takového už koupili. Jen některé z té ohromné spousty přívěšků, náramků, náušnic, prstenů apod. jsou skutečně autentické do té míry, že je nosí i Indové (Nepálci, Bhútánci…) sami, většinou jsou dělané přímo pro Západ s přesvědčením, že nezáleží na tom, jak odbytou, a ošklivou cetku vyrobíte, vždycky se najde někdo, kdo to koupí a bude nosit, protože je to z Indie, Nepálu atd. Bohužel to je dost často pravda. Určitou výjimku opět tvoří například pražské obchody Sanu Babu, kde je kvalita a autentičnost zboží znatelně vyšší, oproti obvyklému průměru. Pro evropského pohana je tu však využitelný jen zlomek nabídky, který zahrnuje univerzální prastaré symboly jako svastika, symboly plodnosti, Bohyně, Slunce, Měsíce. Pro zajímavost: říká se, že Kálí, černá Bohyně smrti, zániku a neprojeveného Jsoucna - nebo také ztělesněná energie Kundaliní - je poslední, do dnešní doby nepřetržitě uctívaná starověká podoba Bohyně. Je to možné, bráhmani, reprezentanti patriarchální árijské kultury v Indii se rozhodně od kultu Kálí drží v uctivé vzdálenosti a různě ho snižují.

8. Amulety a talismany, přidávané jako dárek do různých časopisů a komiksu Witch, čili Magický talisman jen pro tebe!

Zpravidla umělohmotné, nebo z laciných slitin, někdy údajně nabité různou energií, někdy prostě jen „pro štěstí.“ I to se nosí, ačkoliv marně přemýšlím, kdo, jak dlouho a čím ty předměty nabíjí. Třeba se za čas dočkáme i strašidelné vikslajvantové celty - svatý sendvič s podobou Panny Marie už tu ostatně byl… Nicméně se mi pořád vnucuje do hlavy představa, jak nějaký takový samorostlý exorcista napřáhne proti upírovi kříž zářící dokonce dvakrát - jednou svatou silou Bílé magie a podruhé fosforem, nebo co se do té umělé hmoty přidává, aby svítila… taky by mohl blikat, eventuálně vydávat elektronickou podobu nahrávky zpěvu Westminterského chrámového sboru. Z něčeho takového by se opravdu estét typu Lestata vzpamatovával ještě dlouho potom.

Vynechávám amulety a škapulíře pozdější české lidové tradice, která byla u nás za poslední staletí silně provázána s křesťanstvím. Z religionistického hlediska je to sice velmi zajímavá oblast, ale většina pohanů si nebude na krk věšet posvěcené mariánské škapulíře, dotýkané růžence či ostatkové krucifixy. Z téhož důvodu také vynechávám brazilské, haitské, jihoamerické lidové tradice, kde už křesťanství zanechalo nepopiratelný nános. Pro evropské pohany by z hlediska autentičnosti mohly být zajímavé přetrvávající tradice sibiřských domorodých kmenů, ale na tom málu, co zbylo, se rovněž podepsali misionáři v prvé a rudí komisaři v druhé řadě. Předměty, které se tu objeví, už jsou opět zpravidla novodobější a dělané na vývoz, jen velmi výjimečně se objeví výrobek starší a autentičtější.

Takže nosit, či nenosit? Nebo, lépe řečeno, všichni známí pohani už mají nějaký amulet, a vy jste vedle nich jako chudý příbuzný. Takže, máte-li cynické sklony: protáhněte pár bazarů, najděte něco, co vypadá dostatečně tajuplně a dá se přivázat na krk, dodejte tomu trochu umělé patiny a máte amulet zděděný pro svém prastrýci, hermetikovi a mágovi… Bez obav, přílišného zpochybňování se obávat nemusíte, protože ani ostatní nestojí o to, aby někdo jejich skvosty příliš kriticky zkoumal - nemůžete hrát divadlo bez obecenstva… Anebo, nebaví-li vás taková habaďůra, kupte prostě to, co se vám líbí a zasvěťte to své oblíbené podobě Boha, či Bohyně. A pokud se někomu zdá, že to není dost reprezentativní, nebo se mu nelíbí energie, která z amuletu „vyzařuje“? Ať si škubne končetinou dle vlastního výběru…